Jistě všichni známe rčení: „Kdo se moc ptá, moc se dozví“. A přesně tohoto rčení bychom se měli držet nejvíce. K tomu, abychom co nejdříve zabředli do minulosti našich předků – potřebujeme informace. A nejjednodušší způsob, kde potřebné informace právě do začátku obdržíme, je naše vlastní rodina.
Každý jistě zná svůj rodný list a několikrát, ne-li nesčetněkrát ho držel v ruce. Pro úřady je z tohoto dokumentu nejpodstatnější asi rodné číslo. My se však musíme zaměřit na každou informaci, protože právě začínáme hledat své kořeny…své předky.
Důležitost dokumentů…
Stejně důkladně jako svůj rodný list budeme zkoumat rodné listy i našich rodičů, prarodičů a leckde i dalších pra pra… Pokud však nebudete mít k dispozici hned rodné či oddací listy všech babiček a dědečků či dalších generací, nezoufejte. Je možné, že tyto dokumenty budou mít třeba vaše tety či strýcové či jiní nejbližší příbuzní. Nejprve však začněte s tím, co máte a postupně si přibírejte další a další dokumenty, dokud nebudete mít kde brát.
To, co nalezneme na rodném listě či později v matrikách, si samozřejmě budete muset někam zaznamenávat. Pokud jste se rozhodli svá první zjištění psát ručně na papír, je to v pořádku – zaznamenáváte, ALE … Z vlastní zkušenosti vím, jak to s takovými lístečky bývá…nejdříve je jeden, pak druhý, pak se to musí na chvilku odložit, protože zrovna křičí dítě v pokojíčku, nebo přišla nečekaná návštěva, nebo musíte jít nutně vyvenčit psa.
Co můžeš uložit dnes, neodkládej na zítra…
Věřte mi, že nejjednodušší a nejpraktičtější je vkládat získaná data přímo do genealogického programu v počítači. Pokud nemáte možnost si ihned stáhnout nějaký genealogický program, který bude vaším nepostradatelným pomocníkem, využijte prozatím obyčejnou exelovou tabulku. Získaná data pak jednoduše do programu překopírujete a nemusíte to psát nadvakrát. I já jsem před lety začínala s excelovou tabulkou a občas ji při bádání využiji i dnes.
Pokud nemáte k dispozici počítač, můžete využít, spíš než papíru a tužky, mobilní telefon, který má v dnešní době jistě každý a tak si rodný list např. rodičů, babiček či jiných příbuzných ofotit. Také existují ruční skenery, které nejsou vůbec špatné a mohou vám usnadnit velký kus práce.
Ptejte se, čas plyne…
Pokud se vydáme za nějakým příbuzným a budeme se ho ptát na společné předky, je dobré si rovnou připravit otázky, které nám v budoucnu doplní střípky a propojí případné nejasnosti. Nenechávejte to AŽ na příště. Nechci tady malovat čerty na zeď, ale jak známo: „člověk nezná dne ani hodiny“ a ačkoliv se daný příbuzný může momentálně těšit nejlepšímu zdraví, nemusí tomu být další návštěvu. Čas plyne tak rychle a kolikrát nám nejen týdny, ale někdy i měsíce či dokonce roky protečou mezi prsty a ani nevíme jak.
Buďte připraveni…
Buď připraven! Tak zní skautské heslo a my se tohoto hesla budeme držet také. A to na naší výpravě za poznáním prožitého života našich rodin a příbuzných. Vždy by nás mělo zajímat:
- Jméno a příjmení a to i „za svobodna“ – ze začátku je rodné příjmení žen dost opomíjené, ale pro naše budoucí pátrání je naprosto nezbytné
- Kdy a kde se narodili (dříve bylo zcela běžné, že se děti rodily doma – ještě i v 50. letech 20. století)
- Můžeme se zeptat i na křest, ten byl totiž pro naše předky velmi důležitý (a hned máme informaci, na kterém farním úřadě bylo vše zapsané)
- Kam chodili do školy, zda si pamatují své spolužáky a zaznamenat si např. jména ke konkrétní fotografii
- Čím se vyučili a kde pracovali (také je možnost, že šli po základní škole rovnou do JZD, pokud to bylo dítko z chudší rodiny na vsi)
- Kdy a kde měli svatbu – oddací list
Vlastně se můžete ptát na cokoliv, co vás napadne. A nespoléhejte, že si to budete pamatovat, protože tolik informací si snad zapamatovat ani nelze. Při rozhovoru je dobré dělat si buď dobré poznámky, abyste se v nich vyznali např. i za rok / dva, anebo si vše zaznamenávat na diktafon.
Dobré také je, když se optáte na jejich předky. To co si nepamatuje např. jedna teta, si naopak může pamatovat teta druhá, protože je starší a v paměti jí toho zkrátka utkvělo víc.
Štěstí přeje připraveným
Nyní jsme si v kostce shrnuli snad to nejpodstatnější a teď bych Vám ráda popřála hlavně trpělivost a dobrou radu na závěr: „neuspěchejte start“. Stavět se dá jen z dobrých základů a to platí i o genealogii – rodokmenech. Štěstí přeje připraveným, tak hned nechtějte protnout cílovou pásku, ať ten svůj start při bádání po vlastních kořenech nepřepálíte…
A rada závěrem č. 2. S kýmkoliv se o rodinné historii budete bavit, nezapomeňte se ho zeptat na jednu důležitou věc – zda už se o rodinné kořeny nezajímá někdo z jejich příbuzných. Třeba o tom ani nevíte, ale strýček Vaší maminky může mít už kus historie probádané a to Vám může dost usnadnit Váš start.
Vytrvejte a moc Vám přeji, ať se do bádání zamilujete stejně tak, jako tomu bylo před lety i u mne. Můj příběh si můžete přečíst zde.
Držím Vám palce, Ivča
