Také chodíte o dušičkách zapalovat na hřbitov svíčku a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi? Víte, kde tento svátek vznikl a jaké jsou jeho kořeny?
Dušičky, jak se lidově nazývá tento svátek zesnulých, si připomínáme 2. listopadu. Je to den, kdy se římskokatolická církev modlí za zemřelé. Tento svátek je však natolik zlidovělý, stejně jako Vánoce či Velikonoce, že se na hřbitově mohou potkat lidé věřící i nevěřící.
Podle tradic si lidé zdobí rodinné hroby věnci, květinami, ozdobenými miskami. Zapalují svíčky, rozsvěcí lucerny a vzpomínají na své příbuzné či známé, kteří jsou již na onom světě.
Samhain, Halloween a naše Dušičky
Ohně zapalovali na našem území v tuto dobu již staří Keltové, kteří se loučili s létem a začínal pro ně nový rok. Samhain slavili v noci z 31. října na 1. listopadu a byl vnímán jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Byla to pro ně nejmagičtější noc a věřili, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch a živí mohou navštívit podsvětí.
Z toho svátku vznikl v anglosaských zemích známý Halloween. Ten známe v dnešní době, kdy se k nám „tlačí“ vliv jiných kultur, velmi dobře. Málokdo však tuší, že se v minulosti v Podkrkonoší slavily Dušičky podobně jako Halloween, tzn. s průvody strašidelných masek.
Památku věrných zemřelých zavedl clunyjský opat Odilo roku 998, který chtěl takto usměrnit pohanské obřady. Na pohanské svátky navázaly od 10. století svátky křesťanské a od 12. století se tento svátek slaví jako vzpomínka na mrtvé.
tradice spojené s dušičkami
Dříve se na svátek Všech svatých peklo pečivo – housky ve tvaru hnátů, proložených křížkem, kterým se říkalo „kosti svatých“. Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Jednalo se o čtyřhranné pečivo, zadělávané mlékem a plněné povidly či mákem. Tím obdarovávali žebráky a chudé lidi postávající u kostela.
Bývalo zvykem, že hospodáři plnili lampy máslem místo olejem, aby si dušičky mohly ošetřit spáleniny z očistce. Tento večer se pro dušičky vhazovaly různé pokrmy do ohně, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit do očistce.
Na dušičky pamatujme,
z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat
až my budem umírat…
V dušičkový večer rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše při nich za dušičky.
Poslední již svíce zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.
Neberme dušičky jako stereotypní záležitost, kdy dojdeme zvelebit hrob a zapálíme svíčku. Zastavme se a zavzpomínejme i v rodinném kruhu na naše blízké, kteří již nejsou s námi. Zavzpomínejme na naše předky, bez kterých bychom tu dnes nebyli a pomodleme se za ně.
Krásné listopadové dny a ať jsou vaše modlitby vyslyšeny.
Ivča
zdroj: wikipedia.cz, Velká kniha lidových obyčejů a nápadů pro šikovné ruce
