Dnes na mě vykouklo z Facebooku, že se má dnes (3.12.) chodit pro „barborky“. Občas mívám popletené dny, ale jelikož jsem seděla hned vedle kalendáře a věděla jsem, že včera bylo pondělí, tak jsem se mýlit nemohla. Jak je to tedy s barborkou, sv. Barborou a jejími zvyky?
Kdo byla sv. Barbora?
Svatá Barbora se narodila počátkem 3. století v maloasijské Nikomedii v rodině bohatého kupce. Ten byl nepřítelem křesťanů. Svou dceru chtěl uchránil od světských svodů, a proto nechal u svého domu vystavět luxusně zařízenou věž. Tam svou dceru Barboru uzavřel. Právě ona věž bývá často zobrazována coby atribut sv. Barbory. Dalším atributem je palmová ratolest (někde se vyskytuje i meč).
Mezi hojným služebnictvem byl také tajný křesťan, který Barboru přivedl na víru. Jednou prý předstírala nemoc a byl jí zavolán lékař. Tím lékařem byl však převlečený kněz. Ten jí tajně pokřtil. Barbora se zaslíbila Kristu a učinila slib ustavičného panenství. Když na ni pak otec naléhal, aby se provdala, Barbora mu oznámila, že je již zasnoubena s nebeským chotěm, neboť jen v křesťanství je pravda a spása.
Krutý otec…
To samozřejmě nemohl její otec, zarputilý nekřesťan, přenést přes srdce a chtěl ji zabít. Barboře se podařilo uprchnout a schovat se do skály, která se před ní zázračně otevřela. Tento zázrak pozoroval jeden pastýř, který však prozradil její úkryt a otec ji dopadl a odvlekl zpět. Hladem se jí snažil zříci se křesťanství, ale marně. Rozzuřený otec ji svázal a nechal ji předvést před soudce, kde svou dceru udal jako křesťanku.
Soudce dal přinést mučidla, a když se jich nezalekla, dal jí strhnout šaty. Barbora byla do krve zbičována a její rány byly ještě rozdírány střepinami. Mučení Barbory viděla žena Julia (Juliána). Se soucitem předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se sv. Barboře rány zázrakem zhojily. Soudce však Barboru nechal mučit ještě ukrutněji.
Byla drásána železnými mučidly, pálena hořícími pochodněmi a na potupu jí byly uříznuty prsy. A to jen proto, že se nechtěla zříci víry v Krista. Nahá pak byla odvedena na popraviště a sám její otec jí sťal hlavu mečem. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.
Tento úkaz zapříčinil, že se stala patronkou dělostřelců a pyrotechniků. Patronkou horníků se stala díky zázraku rozevření skály, kam se uchýlila k úkrytu před svým otcem. Podle legendy se před svou smrtí modlila za kající hříšníky, a proto je také vzývána coby přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti.
Zvyky spojené se sv. Barborou
A jaké zvyky jsou spjaté se svátkem sv. Barbory? V předvečer svátku chodívaly po venkovských domech tzv. „Barborky“ – ženy a děvčata zahalené do bílých prostěradel či šatů se závojem nebo rouškou přes obličej. Výjimečně byly převlečeny za jeptišky či měly rozpuštěné vlasy až na záda, případně věneček na hlavě.Převládala bílá barva, která měla symbolizovat panenskou čistotu.
Obsahem jejich košíčku bylo ovoce a sladkosti, jimiž podělily děti. Ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okna či jen tiše vstoupily a křesťansky pozdravily. Sborově též zpívaly píseň o sv. Barboře. Také se leckde společně s rodinou pomodlily a pokračovaly o chalupu dál.
My tři barborky jsme,
z daleké krajiny jdeme
a dárky vám neseme.
Neseme, neseme, velice to krásné,
kdo se modlit bude, tomu je dáme
a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velkým zvykem i v dnešní době bývá řezání „barborek“, neboli třešňových větviček. Ty se hlavně v dřívějších dobách řezaly nejen pro ozdobu, ale věřilo se, že mají čarovnou moc. Uříznutá barborka se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete. Kolikátý den od uříznutí větévka vykvetla, tolikátý měsíc v příštím roce měl být pro majitele větvičky tím šťastným.
Děvčata zas dávala větvičkám jména svých oblíbených chlapců. Která větvička pojmenovaná po chlapci vykvetla nejdříve, ten měl být ženichem pro onu dívku. Kvítek z barborky ukrytý ve šněrovačce prý měl tu moc, aby přivábil chlapce, na kterého dívka myslela.
No a podle lidové víry se třešňová větvička měla uříznout aspoň z desetiletého stromu v ten okamžik, kdy se na obzoru objeví první sluneční paprsek. Poté se větévka odnesla do světnice a čekalo se, zda se obalí květy na Štědrý den. To mělo znamenat brzké vdavky.
Barborky tedy chodily svou obchůzku v předvečer svého svátku, ale barborky se řezaly v den sv. Barbory, nejlépe s prvním slunečním paprskem. Alespoň toho jsem se vždy držela a tuto tradici ctím…až na ten první sluneční paprsek 😀
A jak to máte vy? Dodržujete tradici trhání barborek? A jestliže ano, kdy barborky trháte?
Požehnaný adventní čas všem
Ivča
