Dnes má svátek Havel a s tímto jménem si nejčastěji vybavíme havelská posvícení. Víte, jak dlouho se takové posvícení slavilo a kde vlastně vzniklo? Pojďme si „zavzpomínat“ na staré časy a třeba poodhalíme i pár střípků, které se nám hodí k bádání po našich kořenech.
Výraz „posvícení“ znamená totéž co „posvěcení“. Jak praví legenda, první posvícení slavil Šalamoun, když světil svůj chrám v Jeruzalémě. Každý rok v ten stejný den pak pořádal hostinu pro své přátele na počest vysvěcení chrámu. Výstavba kostela byla pro obec vždy mimořádnou událostí, neboť obyvatelé a lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí věnovali mnoho práce a dle možností i peněz na stavbu jako takovou. Církev sama kostely zpravidla nestavěla, ale po dokončení kostel převzala a od té doby se starala o provoz i údržbu.
Po dokončení stavby se kostel hned nepoužíval pro účely bohoslužby. Nejprve bylo třeba vyjmout kostel ze světské sféry slavnostním způsobem a posvěcením jej slavnostně vyčlenit pro služby Bohu. Posvícení bývalo jedním z nejoblíbenějších svátků prostého venkovského lidu a zároveň oslavou ukončených prací na poli. Posvícení v Čechách a hody na Moravě se slavívaly na podzim, tedy v čase, kdy již byla úroda sklizena a bylo spoustu zásob čerstvé mouky, vajec, švestek na povidla a vykrmené husy na pekáč…ideální doba na posvícení.
císař František Josef II. roku 1787 vydal nařízení, kterým lidu nařídil slavit posvícení v jeden čas
Za starých časů se posvícení slavilo téměř v každé farnosti v jinou dobu. Lidé tak chodili i na posvícení, která se konala v okolních obcích. Nejen z důvodů návštěvy příbuzných či známých. Prodejem různého zboží mohli něco utržit a díky slavnosti se jim naskýtala možnost dobrého jídla a zároveň i odpočinku od práce.
Tím, jak se lidé bavili, tak pracovní morálka upadala až císař František Josef II. roku 1787 vydal nařízení, kterým lidu nařídil slavit posvícení v jeden čas. Tím chtěl sjednotit oslavy v celé zemi a termín stanovil na neděli po svátku sv. Havla. Poslušní poddaní toto nařízení přijeli velice nadšeně. Od té doby slavili třetí neděli v říjnu tzv. „císařské hody nebo také havelské posvícení“ a mimo nich dál i svoje místní posvícení.
čas posvícení, čas zásnub a sňatků
Dříve se posvícení slavilo většinou od sobotního večera do úterního rána, někde do čtvrtka a místy dokonce tzv. „od starého posvícení do mladého posvícení“, tedy od neděle do neděle. Samotné přípravy však začínaly mnoho dnů před posvícením samotným. Bylo třeba vyčistit stavení i dvorek.
Důležitou informací pro nás je to, že se v této době zároveň s oslavami konávalo hodně zásnub a uzavíralo se mnoho sňatků. O posvícení se také scházela celá rodina vč. širokého příbuzenstva a všichni tak mohli zasednout u bohatě prostřených stolů. Obecně platilo: čím více hostů, tím větší pocta pro hostitelku.
I v naší rodině se několik sňatků konalo okolo havelského posvícení…dokonce mám poznamenanou jednu svatbu 15.10. a narození první dcery již o 14 dní déle, a sice 29. 10. Dalo by se říci, že v tomto případě už to „klepalo na pupek“.
I v dnešní uspěchané době se slaví havelská posvícení, ale ruku na srdce…tato posvícení mají spíše komerční zájmy, především ve větších městech. Pozitivní na tom je, že ve většině případů se nezapomíná na ukázku tradičních řemesel a alespoň částečně se snaží přiblížit historii, která není tak dávná. S posezením u velkého stolu to už nemá však nic společného. Lidé už zkrátka k sobě nemají tak blízko a rodina se ve větším počtu schází ve většině případů jen na svatbu či pohřeb, což je velká škoda.
Pokud už máte kus rodokmenu vyhotovený, zkuste zapátrat, zda se ve vašem rodě také hodovalo během havelského posvícení i za zvuku svatební muziky 😉
Krásné podzimní dny, Ivča.
Zdroj: Velká kniha Lidových obyčejů a nápadů pro šikovné ruce
foto: Internet
