Úvodem bych vám všem chtěla popřát krásný a klidný vstup do nového roku 2020 a přeji vám, aby byl pro vás šťastný. Doufám, že jste si poslední dny roku užili s těmi, které máte rádi a s optimistickou náladou vykročili do roku nového. Pro mě bylo slavení konce roku v něčem poprvé, slavila jsem ho totiž v zahraničí.
Ačkoliv nepatřím mezi lidi, kteří často cestují…v roce 2019 jsem toho nacestovala asi nejvíce za svůj život. Je to dané především tím, že jsme se s manželem i dětmi zamilovali do domečku nedaleko našich sousedů, a sice v Maďarsku.
Kamarádka se mě po létě ptala…a kolikrát jste tam už letos byli? A já jí nebyla schopná odpovědět, protože tam jsme poměrně často a deníček o tom, kam a kdy cestujeme nevedu. To mě však přivedlo na myšlenku, že by to nebylo marné…čistě ze statistických důvodů 😊
Kromě Maďarska jsme v loňském roce navštívili i Bulharsko, kde jsme byli na letní dovolené. O tomto výletě se můžete více dočíst v článku Léto na východě. V Bulharsku jsme nebyli poprvé a rádi se tam vracíme. Častěji však do Maďarska, o kterém vám chci dnes napsat pár řádků.
Povánoční návštěva Vídně
Psal se rok 2018, kdy jsme se s kamarády rozhodli strávit povánoční svátky v této zemi. Vše začalo velmi příjemně…zastávkou ve vánoční Vídni, kde jsme se s rodinou ocitli vůbec poprvé. My dospělí jsme si dali svařák v hrnečku s obrázkem tohoto slavného rakouského sídla a děti zas něco sladkého na zub + malý dárek v podobě drobné hračky.
Jelikož jsme měli dostatek času, krom vánočních trhů jsme se vydali i na procházku v zámeckém parku Schönbrunn. Poslední dny roku jsme pak trávili v lázních, které nejen že zahřejí ale i léčí. Na silvestra jsme tu tehdy nezůstali, a ještě před koncem roku jsme se vrátili zpět do Čech.
Letos jsme však povánoční výlet pojali s vidinou, že silvestr prožijeme v domečku, který tak milujeme. Vyrazili jsme tentokrát sami s dětmi, jen naše čtyřčlenná rodina. Je to vůbec poprvé v našich životech, kdy jsme se rozhodli strávit konec roku mimo náš domov. Zpětně mohu říct, že ani jeden z nás toho nelitujeme.
Silvestr v Maďarsku
O silvestru šel manžel navštívit naše sousedy s malým dárečkem a když se vrátil zpět, sdělil nám, že jsme pozváni na společný silvestr. Ten se prý bude konat na místní návsi/náměstíčku. Prý se všichni schází okolo 23:30 h. a pak společně oslaví konec roku.
Ačkoliv nemáme bujaré oslavy rádi a silvestr většinou trávíme hraním společenských her a padá na nás melancholická nálada, tentokrát nešlo odmítnout. V rámci sbližování se s místními jsme se i my vydali na společnou oslavu v doprovodu našich sousedů.
Po příchodu jsme zjistili, že už to tam žije…oheň hoří, svařák se rozlévá, rozdávají se škvarkové pagáče a nejen sousedé jsou v očekávání. Ačkoliv jsem se nejprve zdráhala ochutnat místní svařák, musím říct, že jsem neprohloupila. Ačkoliv se považuji téměř za abstinenta…zima mě přesvědčila o tom, že jeden kelímek by mě mohl snad trošku zahřát. Musím uznat, že byl výborný, stejně jako šampaňské, se kterým jsme si po půlnoci připíjeli.
Vítání nového roku jinak
Už už se blížila půlnoc a všichni byli k našemu údivu v klidu a nikdo se nesápal po šampaňském, jako to známe u nás v Čechách. Tady v Maďarsku po odbití půlnoci pan starosta přednesl řeč…jazyková bariéra je pro nás zatím nepřekonatelná. Věřím však tomu, že pan starosta popřál všem lidem jen to nejlepší do nového roku, jako tomu bývá při většině proslovech 😊
Po přednesu pana starosty se z reprobeden a od místních začal linout zpěv státní hymny. Teprve poté si lidé připíjeli a přáli si „Boldog új évet“, což znamená šťastný nový rok. I my si připili v našem malém rodinném kruhu a se sousedy. Pak teprve vypukl místní ohňostroj, který doprovázela hudba.
Český stromeček v maďarském domečku
Po ohňostroji jsme se vydali zpět do tepla domečku, kde plápolal oheň v krbu a svítil stromeček. Stromeček, který je maličký, svým způsobem chudý, ale přesto nejkrásnější, který jsme kdy měli a domečku moc sluší. Nemá ani okázalé ozdoby, ani stovky světel. Místo špičky má zavěšeného andílka a na sobě pár vesměs dřevěných ozdob a pár retro barevných světýlek ve tvaru šišky.
Tento stromeček mi tak trošku připomíná „staré časy“, kdy ve většině domácností nestály okázalé a třpytivé stromečky, jako tomu bývá dnes. S pokorou a radostí se každý den koukáme na tu malou borovičku, kterou jsme si sem z Čech dovezli a radujeme se z ní.
Co mi dal a vzal silvestr v Maďarsku
Přemýšlela jsem o tom, v čem byl silvestr strávený v Maďarsku jiný. Uvědomila jsme si, že mi dal především klid. Čas na to, abychom se jako rodina zastavili a mohli společně prožít konec roku jen v úzkém rodinném kruhu. Měla jsem konečně čas vyspat se, odpočinout si, nic nedělat a opravdu si užít pravý klid a pokoj. Daleko od všech starostí a povinností.
Také jsem si uvědomila, že se tu umí i o silvestru zastavit a jejich priority jsou někde jinde. Ne o půlnoci rychle vystřelit špunty a připíjet si. To zastavení se a lidskost v pořadí, ve kterém se oslava nového roku linula, se mi moc líbila.
Pokud bych měla vyjmenovat to, co mi slavení nového roku v zahraničí vzalo, tak by to byla možnost slavení s mými blízkými. Naštěstí existují alespoň telefony 😊 To, oč jsem přišla byl hlavně stres, a to je na tom asi to nejlepší.
Ať už jste trávili konec roku kdekoliv, doufám, že jste si ho ve zdraví užili. Do nového roku, který vypadá až magicky 2♥2♥ vám přeji jen to nejlepší.
