psal se datum 10. března 2020 a v poštovní schránce jsme našli očekávanou obálku…jednalo se o obálku, která obsahovala parte. Již předtím nás kontaktovala rodina, že mamince mého manžela zemřela teta. Jelikož jsem se zabývala i rodem mého manžela, samozřejmě mě hned napadly všelijaké otázky.
Tahle teta Anna totiž pocházela z Podkarpatské Ukrajiny a já osobně jsem ji viděla snad jen 2x v životě. Navíc ještě v době, kdy jsem se genealogií moc nezabývala. Tchyně s tetou Aničkou sice v nějakém spojení byla, ale bylo to spíš náhodné zavolání si během svátků (Vánoce, Velikonoce, apod.). V poslední době už na tom byla teta opravdu špatně a musela být v péči lékařů.
I když byla zpráva o úmrtí pratety velmi smutná, požádala jsem manžela, jestli by mi mohl po pohřbu zjistit nějaké informace. Jelikož jsem musela zůstat s dětmi doma, na pohřeb jsem nejela. Nejprve se mu moc nechtělo, ale nakonec souhlasil. Manžel tedy ode mě obdržel kratičký „dotazník“, kde bylo napsáno pár základních údajů, jako je např. rodné příjmení pratety, kdy a kde se narodila, kdy a kde měla svatbu, kdy se narodil jejich syn a samozřejmě další údaje o pokračujícím rodu. K tomu jsem mu dala jednoduchý nákres rodokmenu, který byl částečně předvyplněný, aby se v tom lépe orientoval jak on, tak pozůstalí.
Nezapomínejte na Pravidlo č. 1
Ačkoliv by se to mohlo zdát na první pohled jako „hyenismus“, opak byl pravdou. Všichni nakonec rádi vzpomínají, co bylo a jaké to bývalo. Manžel mi sice nepřivezl úplně veškeré informace, ale alespoň část jsem měla a navíc…rodinu pratety to nadchlo a dohledala i pár křestních a oddacích listů, takže se má „kartotéka“ opět rozrostla o nové informace. Opět se mi vyplatilo, držet se Pravidla č. 1.
Moc dojemné pro rodinu bylo, když maminka mého manžela sebou přivezla svatební fotografii právě zemřelé tety…pro ně měla jistě větší vypovídající hodnotu a zahřálo je to u srdíčka.
Abych se jim odvděčila za získané informace, kterých nebylo sice mnoho, ale mohou být v dalším pátrání klíčové…rozhodla jsem se, že jim zašlu alespoň částečný rodokmen…zatím tedy po mužské linii, neboť o tetě mám nyní základní informace a času v této hekticko-koronavirové době není mnoho.
Asi jako většina, kdo má doma šicí stroj, šiji roušky a celé dopoledne (někdy i část odpoledne) věnuji našim dětem v aktuálním projektu – Domškola 😊
Co jsem vám tímto článkem chtěla vlastně sdělit…že není špatné zeptat se, i když doba není příznivá. Podle mě se vždycky v rodině najde někdo, kdo se o rodinou historii zajímá, nebo se na nějaký podnět zajímat začne. Kdybych nebyla v tomto směru odvážná, dost možná by se ke mě žádná informace nedostala a nebo s obtížemi až za hodně dlouho. Pokud jste ještě nezačali pátrat po svém rodě, tak směle do toho. Nabízím vám pomocníka ve formě e-booku, který, který vám usnadní práci na začátku vašeho bádání.
Buďte odvážní a ptejte se.
Držím vám palce, Ivča
