Svatý, Pašijový nebo Veliký týden. Takto je nazývané období křesťanského liturgického roku, které je spojené s Velikonocemi. Jedná se o poslední týden čtyřicetidenní postní doby, kdy si všichni křesťané připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrti a následném vzkříšení. Naši předci během období půstu procházeli jakousi očistnou kůrou, o kterou se i bez podtextu víry v dnešní době snaží většina lidí, která se zajímá o zdravý způsob života.
Květná neděle
Květnou nedělí začíná Pašijový týden a končí Velikonocemi, nedělním Vzkříšením. Tato šestá a zároveň poslední postní neděle nám připomíná slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Při bohoslužbách se předčítá zpráva o mučení Ježíše Krista tzv. Pašije (lat. Passio = utrpení).
Název tohoto dne má lehké odůvodnění, je odvozen od květů, kterými bývají kostely vyzdobeny a také mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše při vjezdu do Jeruzaléma. V kostelech u nás k těmto účelům lidé nejčastěji používají větvičky jívy „kočičky“, lépe řečeno svěcené kočičky.
Lidé od pradávna věřili, že „kočičky“ posvěcené na Květnou neděli mají magickou moc. Tři kočičky z posvěcené snítky bývaly prý lékem proti bolesti v krku a zimnici. Přidávaly se také kravám do krmení, aby dobře dojily. Hospodář kladl i větvičky jívy za krov a zapichoval je na kraj pole. Věřil, že stavení bude chráněno před bleskem a že úrodu nepomlátí kroupy.
Modré pondělí a Šedivé úterý
Hned po Květné neděli se začalo všude v domácnostech uklízet, bílit, upravovat okolí domu i dům samotný. Na Modré pondělí (někde také žluté) začínaly pro děti a studenty tzv. vakace – jarní prázdniny. Na Šedivé úterý hospodyňky uklízely a vymetaly pavučiny, ale jinak z náboženského hlediska tyto dny nehrají velkou roli. Snad jen neveselé barvy symbolizovaly nadcházející utrpení, jímž procházel Ježíš před svou popravou.
Škaredá středa
Tato středa před Zeleným čtvrtkem se také nazývá Sazometná nebo Smetná. Sazometná proto, že staří Čechové v tento den vymetávali z komína saze. Škaredá se jí říká zřejmě proto, že v tento den se Jidáš škaredil/žaloval na Ježíše. Proto se říká, že by se tento den nikdo neměl škaredit, jinak mu to zůstane a bude se škaredit každou středu v roce.
Zelený čtvrtek
O Zeleném čtvrtku se také hovoří, že je to den odpuštění. Kající hříšníci byli přijímáni zpět do společenství věřících v Církvi. Hospodyňky pekly jidáše z kynutého těsta. Toto obřadní pečivo „motaly“ do různých tvarů a věřilo se, že kdo sní jidášky pomazané medem, bude zdravý po celý rok.
Jedla se jen zelená strava, především zelí a špenát, aby byl člověk zdravý po celý rok. V dnešní době je v oblibě pití zeleného piva. Hospodáři měli zasít len a hrách, neboť se věřilo, že co je na Zelený čtvrtek zaseté, bude dobře prospívat. Také si tento den nikdo neměl nic půjčovat a hádat se. Odměnou se mu pak hádky budou vyhýbat a peníze si k němu naopak cestu najdou.
Počínaje Zeleným čtvrtkem umlknou všechny zvony a znovu se rozezní až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria. Říká se, že „všechny zvony odlétají do Říma“. Dle tradice si má každý zacinkat penězi, když zazní kostelní zvony naposledy – peníze se ho pak prý budou držet celý rok.
I v dnešních časech se setkáváme s tradicí, kdy po „odletu“ zvonů do Říma chodí zástup dětí po vsi a s řehtačkou, klapačkou, či trakářky procházejí v poledne a večer vesnicí. Dříve chlapci odříkávali říkanku, která končila zvoláním: „Cruciferum ďáblum“ na znamení, že se už Jidáš smaží v pekle.
Velký pátek
Tento den by měl být prožíván ve znamení smutku, ticha a rozjímání, neboť si tento den připomínáme smrt Ježíše Krista. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto schází věřící k zvláštní bohoslužbě.
Na Velký pátek byla výzdoba kostela chudá, bez květin a svící na oltáři. Písně se zpívaly bez doprovodu varhan a mlčely i zvony. Na Velký pátek se také nepralo prádlo, neboť se věřilo, že by se prádlo namáčelo do Kristovy krve místo do vody.
Lidové tradice také vypráví o tom, že se na Velký pátek otevírají skály a vydávají své poklady. Dle pověsti se v tento den otevírá i památná hora Blaník.
Bílá sobota
Hlavně sobotní dopoledne se nese ve znamení smutku u Ježíšova hrobu. Večer a v noci pak nastávají oslavy Kristova vzkříšení. Bývalo zvykem světit ohně před vraty kostelů. Každý si pak mohl odnést posvěcené přinesené polínko či žhavé uhlíky. Starý oheň doma se uhasil, popel odnesl na pole a louku a věřilo se, že bude lepší úroda a pak se ze svěceného dřeva založil oheň nový.
Pobožnosti slavené večer už v sobě mají ducha radosti nad zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Na oslavu vzkříšení se vrací i zvony z Říma, aby doprovodily nedělní bohoslužby svými hlasy.
Hospodyňky pekly mazance a velikonoční beránky, muži a chlapci pletli pomlázky z vrbového proutí a děvčata zdobila vajíčka.
Boží hod velikonoční (1. neděle velikonoční)
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“. Sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne. V tuto neděli nezůstal nikdo doma a všichni spěchali do kostela, neboť se světily velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, chléb, vejce i víno) – ty byly většinou netučné a střídmé, neboť končilo období půstu.
Velikonoční pondělí
Posledním dnem Velikonoc je Velikonoční pondělí, které je u nás spojené s koledováním a pomlázkou. Koleduje se všude, a kromě oblastí s folklórní tradicí se moc nehledí na to, zda se jedná či nejedná o přestupní rok… koledují kluci i holky (především mladšího věku).
V mnoha vsích bývalo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela. Na Hrozenkovsku polévali chasníci ráno děvčata vodou. Ať tak či tak…šlo vždy o to, aby ta děvčata zůstala čilá, zdravá a hezká po celý rok. Odměnou pak mohli hoši vykoledovat krom vajíčka např. krásnou kraslici, kterou však nedostával každý. Odpoledne se pak koledníci scházeli a hráli různé hry o vajíčka. Jednou hrou byla na „ťukání vajec“, kdy dva ťukali vejcem o vejce a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát své vajíčko vítězi.
A jak Velikonoce prožíváte vy?
